2. kolo Českého poháru žáků

Tento víkend proběhlo 2. kolo Českého poháru žáků, ve kterém jsme obsadili 2. místo po nedělní (jediné) prohře v posledním zápase s Ostravou. Sobotních pět utkání jsme zvládli víceméně slušně. Zvlášť poslední zápas dne se Znojmem si hráči i diváci užili a ve výborné atmosféře se všichni vybičovali k velmi dobrému výkonu. Velmi dobře jsme přihrávali – Davidův příjem jak prsty tak bagrem výborný, Michal obdobně a tak jsme měli dobře připravený útok. Smečaři si tak mohli zkoušet útočit do různých směrů, což bychom rádi viděli, aby se z nich stali z hlediska útoku komplexní hráči. Na univerzálním postu mám radost z Patrika, který po celý turnaj snad neudělal chybu. Dominik to měl těžké, protože vinou zranění netrénoval, přesto se snažil stále tvrdě útočit, což po „účkách“ chceme. Dobrá hra byla na nahrávce. Balóny byly dotažené do kůlu – smečaři mohli zkoušet směry. Slušné nahrávky „na dlouho“, zlepšená úlivka, dobrá nahrávka do zadních zón.

Hráči z lavičky paradoxně o víkendu hráli relativně hodně, protože hráli v paralelně konaném utkání kadetů a podle informací od Jirky, tak všichni velmi dobře a máme radost, že hráči, kteří začali s volejbalem později nebo jsou mladší, šlapají svým zkušenějším konkurentům na paty.

Nejpoučnější byla prohra s Ostravou. V prvním setu jsme si vytvořili náskok, který byl smazán dělovým servisem soupeřova nejlepšího hráče. Ve zbytku setu jsme nedokázali především z hlediska našeho systému a taktiky najít recept na pokračující výborný servis soupeře. Druhý set už si Ostrava zkušeně pohlídala a zaslouženě zvítězila. 

Soupeř lépe servíroval. Potvrzuje se nám naše priorita snížit chybovost riskovaného servisu a mít tak možnost začlenit ho do těžkých utkání. V zápase jsme dobře neblokovali a to především z hlediska souhry dvojbloku, zapracujeme na tom.  Největší výzvu vidím ve zlepšení „umění prohrávat“. Pod tlakem z neúspěchu jsme začali hledat chyby v druhých, ztráceli jsme soudržnost, což nás sráželo. Rád bych, abychom se naučili ve stresu z neúspěchu zaměřit se na zvýšení osobního výkonu, povzbuzení partnera, kterému se nedaří, nabídnout řešení. Také se z neúspěchu „rychle oklepat“ a hledat v něm především zdroj informací, co zlepšit. Myslím, že i v nesportovním životě by se to mohlo klukům (a nejenom jim) hodit.

Velmi děkuji rodičům, kterých se na zápasech sešlo hodně, za jejich účast, vstřícnost, ochotu a těším se na další setkávání a diskuze nad volejbalovými i nevolejbalovými věcmi. Zvláště děkuji Ivo Hágerovi za zajištění dopravy hráčů do Opavy.

Posted by Vladimír Vymětal